Velikonoční kuchyně našich babiček II. aneb velikonoční menu

59015×

Rozhodli jste se vyzkoušet něco málo z tradičních velikonočních jídel? Jestli ano, tak se připravte na často neobvyklé kombinace a zdravé hodování.

Svátky a oslavyPraktické radyČeská kuchyněRadyPříležitostiNárodní kuchyněVelikonoce

Určitě si udělejte čas a nehoňte se. Nic se nesmí uspěchat. Klidně si připravte své oblíbené pomocníky - šlehače, mixéry, horkovzdušné trouby, mlýnky… To vše je povoleno. Zaměstnejte děti. Budou vděčné, že jsou užitečné, i když vám určitě nebudou pomáhat podle vašich představ, budou nenápadně ujídat a navíc dělat větší nepořádek. Můžete je přeci zaměstnat i při úklidu. Vždyť Velikonoce jsou stejně jako Vánoce svátky celé rodiny. Rozhodně však řekněte NE všech chemikáliím, náhražkám a instantním výrobkům. Dejte si tu práci. Máte přeci dost času a mlsné jazýčky vaší rodiny to určitě ocení. A přiznejme si to, kdo z nás neslyší rád pochvalu? Tak tedy začněme.

Pokud jste nestihli 1. díl, tak ten si můžete přečíst zde.

Bylinky

Základ jakékoliv velikonoční kuchyně tvořily čerstvé bylinky. Naše babičky si s nimi nedělaly hlavu, Zašly za humna a natrhaly, co našly. Pampelišky, fialky, chudobky, lístky mladých kopřiv. Co bylo k jídlu, to bylo ke zdraví. Všechny bylinky a kytičky našly uplatnění v polévkách, omáčkách, v nádivkách i pečených masech. Jestli máte rádi kopřivy a rozhodnete se je samy natrhat, měli byste si přepečlivě prohlídnout okolí. Pokud objevíte velké rozbujelé kopřivy a se rozhodnete trhat, tak raději vezměte nohy na ramena. Kopřivám se daří v dusíkaté zemi. Proto jsou taky velké kopřivy tak pálivé. Dejte přednost skromnějším a menším rostlinkám.

Vyzkoušejte třeba kopřivový sirup

Kopřivový sirup
(doba přípravy 1 hod )

Polévky

Zdravé a poctivě připravené polévky nasytily a potěšily. To věděly už naše babičky. Většinou upřednostňovaly dobrou polévku před ostatními pokrmy. Mnohdy byla polévka na snídani i na večeři. Velikonoční polévky jsou většinou polévkami jarními. Nejvíc se však vařívala zelňačka a kyselica. Oblíbené však byly kopřivové či bylinkové polévky se smetanou.

Velikonoční nádivka

Není to klasická nádivka. Její příprava má odnepaměti určitá pravidla a i ta se řídí krajovými zvyklostmi. Nádivka se pekla z telecího a spousty uzeného masa. Samozřejmě se v ní objevovaly čerstvé jarní bylinky všeho druhu. Skoro vždy do ní patřily sekané mladé kopřivy a základem byla slaná krupičná kaše. Většinou se peklo víc pekáčů než jen jeden. Studená nádivka se totiž pojídala studená celé svátky. A když došla, tak se jednoduše připekla.

Vyberte si z receptů na velikonoční nádivku ten nejlepší

Babiččina velikonoční nádivka
(doba přípravy 1 hod )

Špenátová nádivka s uzeným jazykem
(doba přípravy 2 h 40 min )

Velikonoční nádivka s kešu oříšky
(doba přípravy 1 h 30 min )

Žemlová nádivka s uzeným kuřetem
(doba přípravy )

Maso a omáčky

Maso bylo, je a bude vždycky oblíbené. Babičky ho však měly méně než my v dnešní době. Přesto byly jejich masové kombinace úžasné. Velikonoce byly jedny z mála příležitostí k přípravě masitých pokrmů a babičky si ji nikdy nenechaly ujít ani tu jedinou. Je zajímavé, že se ve městech spotřebovalo víc masa než na vesnicích. O Velikonocích se dávalo přednost skopovému, jehněčímu a kůzlečímu masu. Skopové a jehněčí je totiž biologicky hodnotné, má jemná a krátká vlákna a po tepelné úpravě je měkké a lehce stravitelné. Nevýhodou je, že tepelnou úpravou ztrácí maso 1/3 své původní hmotnosti a skopový tuk stydne při už při teplotě 18 stupňů. Proto doporučujeme nahřáté talíře. Kde se nedostalo na jehněčí či skopové maso, nepohrdli ani drůbeží, králičím či jiným masem. Pečené velikonoční kuře či slepice s jarními bylinkami bylo součástí obědů.

Recepty z jehněčího a skopového masa

Jehněčí guláš
(doba přípravy 2 h 30 min )

Skopová gulášová polévka s bramborem
(doba přípravy 2 hod )

Rychlé jehněčí kotletky s omáčkou
(doba přípravy 25 min )

Jehněčí roláda na česneku
(doba přípravy 2 h 30 min )

Zelenina a luštěniny

Luštěniny bývaly nejprostším jídlem našich babiček. Hrách, fazole, cizrna byly nejdostupnější a nejlevnějšími potravinami. Oblíbená byla pohanka, z níž se vařila pohanková kaše. Neměli bychom zapomenout ani na kroupy. Ačkoliv na ně bohatší vrstvy shlížely pohrdavě, patřily kroupy pro svou náročnou přípravu k dražším potravinám. Vyráběly se totiž z nezralého ječmene a to většinou ručně. Kromě vápníku a draslíku obsahují dostatek bílkovin, tuk, a také fosfor, který je důležitý pro nervové buňky. Luštěniny se připravovaly samozřejmě s bylinkami a zeleninou. Vynechání luštěnin však bylo ochuzení velikonočního jídelníčku.

Knedlíky

Knedlíky jsou samy o sobě kapitolou české klasické kuchyně. V každé části naší republiky vládne určitý druh knedlíků. V Čechám zadělávané, na Moravě kynuté, jinde zase bramborové. Další "klasikou" našich knedlíků jsou sladké. Ať už se jedná o kynuté knedlíky s borůvkami, bramborové knedlíky se švestkami či tvarohové s jahodami. Pravý domácí knedlík na velikonoční tabuli rozhodně nesměl chybět. Vždyť čím jiným si obměnit přílohy k masu. Knedlíky se také připravovaly jen při různých důležitých svátcích.

Mouka a brambory

Mouka nesměla v kuchyni chybět. Pekl se z ní přeci chléb. Boží dar. Tudíž měla skoro každá chalupa svou vlastní pec. Správně upečený chléb byl pýchou každé hospodyně. Bochník obvykle vážil 3-4 kilogramy. Základem byla "šrotová" mouka. Na jednu dávku pečení, což bylo zhruba šest bochníků, bylo údajně zapotřebí až 24 kilogramů mouky. Bílá mouka se dostala do obliby až mnohem později. Péče o chléb byla důležitá. Chléb se totiž nepekl každý den jako v dnešní době. Proto se ukládal zvlášť pozorně, aby zůstal dlouho měkký, chutný a poživatelný. Vychladlý chléb se balil do čistých utěrek a schovával se v chlebníku. Nikdo se nesměl vydat na cestu, především do kostela bez skývy chleba. Mouka byla důležitá nejen k pečení chleba. Sloužila spolu s bramborami jako základní součást nejrůznějších těst a mnoha už zapomenutých dobrot.

Vejce

Nezapomeneme na vajíčka, nebojte se. Bez nich by se Velikonoce neobešly. Jsou přeci jejich symbolem a také nezbytnou součástí velikonoční kuchyně. Než začal na Boží hod Velikonoční oběd, rozkrojil hospodář jedno uvařené vejce a každému členovi hospodářství kousek, aby byli zdraví, a tak zahájil celý slavnostní oběd. Naše babičky připravovaly vejce mnoha způsoby. Některé jsou již zapomenuty, ale nejjednodušší se zachovaly: klasická vajíčka na cibulce se slaninou a jarními bylinkami či kopřivami. I my však známe různá obložená vejce, zajímavé pěny, kde je vejce nedílnou součástí nebo i klasický český vajíčkový salát. Na velikonočním stole nesměly chybět lívance, koblihy, vdolky, koláče a různě plněné buchty. Na každém stole musel kromě nádivky být mazanec. Byl to přeci symbol slunce. O něm a sladkém velikonočním pečení si povíme zase příště. Snažíte se dodržovat velikonoční zvyky?