Tato zelenina přišla do Evropy od Barbarů, z Mongolska, Číny a Zabajkalí. Již před více než třemi tisíci lety se v Číně užívala jako lék a potravina. Především Arabové ji rozšířili do celého světa. V Evropě ji nejdříve začali využívat Němci a Angličané, od 18. století je rozšířila už všude.
Rebarbora raší celkem brzy, takže můžeme odlamovat řapíky postupně. Koncem června a začátkem července se zvyšuje obsah kyseliny šťavelové. Právě kvůli této kyselině se doporučuje konzumace rebarbory s dostatečným přísunem mléčných výrobků.
Jinak je to druh zeleniny, z něhož používáme řapíky zelené nebo růžové až červené barvy, nakládáme s ním jako s ovocem, občas v jarním období velice prospěšným. Připravují se z ní moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny, koláče. Pozor ale, při vaření nepoužíváme hliníkové nádobí, protože kov z něj reaguje s kyselinou šťavelovou a ostatními složkami šťávy.
Více se o této zelenině, jejím využití a léčivých účincích dozvíte v našem článku
Reveň neboli rebarbora.