Zelí v našem jídelníčku nesmí chybět: Proč je tak zdravé?

22233×

Zelí je jednou z nejběžnějších zelenin ze skupiny košťálovin. Je důležitou součástí klasických českých pokrmů, které bychom si bez zelí jen těžko mohli představit.

Zdravá kuchyněPraktické radyČeská kuchyněVitamíny a minerály

Častá a pravidelná konzumace zelí má nemalý význam pro naše zdraví. Ve 100 g čerstvého zelí je například obsaženo až 233 mg draslíku, 62 mg síry, 50 mg vápníku, 37 mg chlóru, 28 mg fosforu a řada dalších důležitých prvků a vitamínů. Zejména v zimním období oceníme přítomnost vitamínu C . Ve 100 g bílého zelí se nachází až 60 mg vitamínu C, což je dvakrát více než ve stejném množství citronu. Při úpravě za syrova si hlávkové zelí uchovává i kyselinu listovou, vitamin A , vitamin E, kyselinu pantotenovou a řadu vitaminů skupiny B. Kysané zelí má díky bakteriálnímu kvašení zcela odlišnou chuť. Mikroorganismy, které obsahuje, prospívají bakteriím ve střevech, tím zlepšují zažívání a vstřebávání živin. Pravidelná konzumace kysaného zelí působí preventivně proti rakovině plic, tlustého střeva, prsu a jater. Zelí neobsahuje tuk a ani cholesterol, má poměrně vysoký obsah vlákniny a nízkou kalorickou hodnotu. Je k dostání po celý rok, takže ho můžeme bez přerušení kdykoliv zařadit do našeho jídelníčku.

Zelí a jeho využití v našem jídelníčku

Bílé hlávkové zelí je nejrozšířenější a všestranně použitelné. Podle doby růstu ho dělíme na rané, letní a podzimní. Používáme ho pro přípravu polévek, příloh, hlavních jídel, do nádivek, salátů, ale i moučníků.

Červené hlávkové zelí je velmi rozšířené ve střední a východní Evropě. Spolu s jablky nebo pomeranči z něj připravíme výbornou přílohu k pečené kachně. Může se dusit s kořením na víně nebo použít do polévky, a to zejména do boršče, nebo pro přípravu zelného salátu.

Pekingské zelí (ta-paj-cchaj) má jemnější chuť než bílé hlávkové zelí. Má typický protáhlý tvar a syrové se přidává do asijských salátů, vařené do polévek a restovaných pokrmů.

Jak zelí uchovat

Čerstvou neomytou hlávku zelí vložíme do mikrotenového sáčku a uložíme v lednici do přihrádky na zeleninu. Bílé a červené zelí s pevnou hlávkou vydrží čerstvé asi 2 týdny, kdežto čínské zelí s volnými listy nejvýše jeden týden.

Na celou zimu můžeme zelí uchovat kvašením nebo sterilováním. Ke konzervování jsou vhodné pevné a vyzrálé hlávky zelí. Vyzkoušejte si připravit vlastní domácí kysané zelí, které můžete ochutit podle vlastní libosti. Výborně chutná s vinnými listy, křenem, koprem, ale i anýzem. Je to celkem jednoduché.

Domácí kysané zelí

Nejdříve si na mléčné kvašení připravíme vhodné nádoby. Může to být dřevěný soudek, kameninová nádoba nebo pětilitrová zavařovací sklenice. Očištěné zelí jemně nakrouháme, promícháme se solí, kmínem a nakrájenou cibulí. Na 10 kg nakrouhaného zelí použijeme 200 g soli, 20 g kmínu a 150 g cibule. Takto připravené zelí doslova napěchujeme do nádoby tak, aby odešel všechen vzduch a zelí pustilo co nejvíce šťávy. Pro správný proces kvašení musí být zelí zcela potopené. Pokud zelí pustilo málo šťávy, přilijeme solný roztok. (na 1 l vody přidáme 15 g soli). Nádobu uzavřeme, zatížíme a odložíme na 4 - 8 dní na místo, kde je teplota alespoň 20 °C. Během kvašení odstraňujeme z povrchu nálevu křís nebo sliz, případně doléváme solným roztokem. Hotové kysané zelí skladujeme při teplotě 0 - 10 °C.

Dušené zelí, jak ho neznáte: S jablky, mangem i ve škubáncích

Pokud máte rádi dušené zelí, máme pro vás pár receptů, které doplní vaši kuchařku. Klasické bílé a červené dušené zelí obohatíme o jablíčko nebo mango, zelí použijeme k přípravě zelných škubánků a šišek, nechybí ani bramborové knedlíky, ke kterým zelí prostě patří.

ZDROJ: Archiv

Svatomartinská husa: Jak ji péct, aby byl výsledek perfektní?

Správně pečená husa však není vůbec nijak složitá záležitost. Má kromě jiných jedno velice důležité pravidlo, které se nevyplatí obcházet. Husa by se měla péct tak dlouho, aby se z ní vypeklo co nejvíce sádla, ale přitom ne zase příliš dlouho, aby se nevysušila. Co tedy vlastně dodržovat a na co se zaměřit, aby svatomartinská husa byla nejen na pohled dokonalou ozdobou sváteční tabule, ale taky pochoutkou, na kterou dlouho nezapomenete?