Bezinky dozrávají: Udělejte z nich slaďounký dědečkův likér!

0×

Kdy bezinky sbírat, jak je snadno obrat a zpracovat? Zkuste recept na klasický likér s kávou, poradíme také, jak ho obměnit.

Zralé bezinky můžeme proměnit ve šťávu, džem, víno i domácí likér.

Právě domácí likér je skvělý způsob, jak výraznou chuť černého bezu schovat do lahve na dlouhé podzimní a zimní večery.

Máme pro vás osvědčený recept podle dědečka, trik na snadné obírání bezinek i nápady, jak si likér upravit podle vlastní chuti.

Jeden keř, dvě úplně jiné suroviny

Černý bez je v kuchyni zajímavý tím, že jej můžeme sklízet hned dvakrát.

Na přelomu jara a léta trháme voňavé bílé květy, později dozrávají tmavé plody – bezinky.

Z květů připravujeme hlavně bezovou šťávu, kterou pak použijeme na přípravu domácích limonád a koktejlů. Použít se dá také do dezertů nebo třeba jako poleva na palačinky.

Zralé bezinky jsou něco jiného.

Jejich chuť je výraznější, lehce nakyslá a zemitější a po tepelné úpravě se hodí především na šťávy, džemy, víno a likéry.

Na rozdíl od malin nebo borůvek nejsou bezinky bobule, které bychom měli zobat rovnou z keře.
Syrové bezinky obsahují látky, z nichž se může v těle uvolňovat toxický kyanovodík. Před konzumací je proto vždy důkladně tepelně upravíme.

Na likér vybíráme plně vyzrálé, tmavě fialové až téměř černé bezinky.

Celý okolík by měl být pěkně vybarvený. Zelené, načervenalé a nedozrálé bobule při přebírání odstraníme stejně jako listy a silnější stopky.

Bezinky po utržení dlouho nečekají. Pokud je nechceme zpracovat hned, můžeme je dát do lednice nebo zamrazit.

Obírání desítek drobných bobulek ze stopek není zrovna nejzábavnější část receptu.

Klasickou pomůckou je vidlička, kterou můžeme bobule z okolíku stáhnout.

Existuje ale ještě jeden šikovný trik: celé okolíky můžeme nejprve zamrazit.

Zmrzlé bobule se od stopek oddělují podstatně snadněji a méně se při tom mačkají.
Potom už jen odstraníme zbytky stopek, listů a všechny nedozrálé plody.

Dědečkův bezinkový likér není jen směs bezinek, cukru a alkoholu.

Chuť v něm doplňuje ještě koření a káva, díky nimž připomíná spíš kořeněný podzimní likér.

Bobule odstraníme ze stopek, zbavíme je listů a vyhodíme všechny zelené či poškozené plody. Potom je propláchneme a necháme okapat.
Bezinky dáme do většího hrnce, zalijeme vodou a přivedeme k varu. Plody důkladně povaříme a teprve potom pokračujeme dalšími surovinami.
Do bezinkového základu přijde citron, hřebíček, skořice a káva. Právě káva dává dědečkově verzi nezaměnitelnou chuť a lehce nahořklý tón, který vyvažuje sladkost cukru.
Uvařenou směs přecedíme přes husté sítko nebo plátno. Získáme tmavou aromatickou šťávu, která bude základem likéru.
Do šťávy přidáme cukr a krátce ji znovu zahřejeme, aby se cukr dobře rozpustil. Sladkost můžeme upravit podle vlastní chuti – právě tady se rozhoduje, zda bude výsledný likér výrazně sladký, nebo trochu ostřejší.
Alkohol nelijeme do vroucího základu. Bezinkovou šťávu necháme vychladnout a teprve poté přidáme rum. Hotový likér nalijeme do čistých lahví a uložíme na chladné a tmavé místo.