Druhů hub je jen v Čechách takové množství, že je toto téma snad nevyčerpatelné, a proto se k houbám znovu vracíme. Přinášíme také pár receptů, které stojí za vyzkoušení.
Křemenáč osikový, jedlá a velice chutná houba s průměrem klobouku 4 - 15 cm, je červenooranžové až hnědočervené barvy. Rourky jsou bílé a dlouhé. Vyskytuje se v listnatých lesích, převážně pod osikami a v jejich blízkém okolí. Roste na přelomu léta a podzimu. Další výbornou houbou je hřib jedlý neboli dubák. Má světle až tmavě hnědý klobouk. V mládí suchý, ve stáří a za vlhkého počasí trochu slizký, hladký nebo hrbolatý. Rourky má v mládí skoro bílé, později s nádechem do žlutozelena se stejně zabarvenými póry. Klobouk vyrůstá v průměru 5 - 25 cm velký. Třeň neboli noha je břichatý, bílý, někdy hnědavý, ale světlejší než klobouk. Vyskytuje se od léta do podzimu v lesích listnatých, ale i jehličnatých.
Hřib smrkový je málo zabarvený, spíše bílý, je to nejčastěji se vyskytující druh, rostoucí převážně na podzim, ve smrkových lesích. Hřib dubák má klobouk v průměru až 18 cm, jemně smetanové barvy, velice masitý, za sucha někdy trochu popraskaný, bledě hnědý obyčejně světlejší než hřib smrkový. Póry bílé, ale brzy žlutozelenavé. Třeň tlustý, nahnědlý, ale světlejší než klobouk. Vyskytuje se ve světlých lesích listnatých i jehličnatých. Roste od května do konce července.
Dalším druhem je hřib borovák. Velmi masitý a statný hřib. Klobouk může mít v průměru až 30 cm, tmavé červenohnědé barvy. Rourky a póry má krémové, později žlutavě olivové. Třeň je velice tlustý a tvrdý, krémově načervenalý, hnědavě nažloutlý. Roste v jehličnatých lesích převážně borových, občas též v listnatých lesích. Roste od léta do podzimu a v hojném množství. Posledním druhem je hřib bronzový. Statný, velmi tmavě zbarvený, s čokoládově hnědým kloboukem a třeň je také více či méně hnědě zbarven. Roste převážně pod duby, v suchých a světlých lesích v období léta až podzimu.
Velmi často se v našich lesích objevují houby, které jsou neprávem považovány za chudé či obyčejné. Toto je jim pravděpodobně přisuzováno tím, že rostou v nejhojnějším množství a lesy jich jsou od začátku léta, většinou až do konce podzimu plné. Jsou to houby poměrně menšího vzrůstu oproti hřibovitým druhům. Do této skupiny patří klouzci a babky. Babka má klobouk o průměru 3 - 7 cm, v mládí tmavě hnědý, nerozpukaný a většinou na povrchu hrbolatý, který časem světlá a rozpraskává. Rourky má bledě žluté, později žlutozelené. Třeň je žlutý nebo hnědožlutý, velmi tenký. A obyčejně je v horní polovině nebo celý načervenalý. Vyskytuje se od léta do podzimu ve všech druzích lesů.
Další již zmíněnou houbou je klouzek. Těch je také několik druhů. Nejčastější výskyt má klouzek peprný. Klobouk měří 2 - 6 cm v průměru, má žlutohnědé zabarvení, za vlhka slizkým, za sucha hladkým a lesklým. Třeň je válcovitý 3 - 6 cm dlouhý, tuhý, žlutohnědé barvy. K dalším druhům se dostaneme v dalším díle.
Recepty z hub, které stojí za zkoušku
Houbový guláš z čerstvých lesních hub
(doba přípravy 30 min )
Sekaná z hub
(doba přípravy 1 h 30 min )
Bramboračka plná hub
(doba přípravy 45 min )
Hranolky z čerstvých hub
(doba přípravy 20 min )
Houbový kuba z čerstvých hub
(doba přípravy 1 hod )
Bramborové placky s ragú z hub a pórku
(doba přípravy 30 min )
Houbová smaženice
(doba přípravy 20 min )
Foto: Profimedia
Autor:admin_vareni
Centrum.cz|Atlas.cz Economia 1999 - 2025. Všechna práva vyhrazena