Zelenina je velmi bohatá na vodu a pro nás je tak nejdůležitějším zdrojem potřebných zásaditých nerostných solí, zvláště draslíku a sodíku, železa i cenných vitamínů.
Zelenina je velmi bohatá na vodu a pro nás je tak nejdůležitějším zdrojem potřebných zásaditých nerostných solí, zvláště draslíku a sodíku, železa i cenných vitamínů, z nichž podle druhů zeleniny vyniká zejména vitamín C, provitamín A (karoten) a některé vitamíny skupiny B. Kořenová zelenina obsahuje v menším množství i glycidy. U listové převažují poměrně hodnotné bílkoviny a nerostné soli. Vedle uvedených druhů i některé košťáloviny (zelí, kapusta, květák, kedlubny) a plody (rajčata, zelená paprika) obsahují hojně ochranných látek. Ve výživě si zvláště ceníme těch druhů zelenin, které se požívají v syrovém stavu (např. saláty), nebo těch, jež jsou dosažitelné po celý rok. To je například kysané zelí, důležité pro velký obsah vitamínu C, vápníku a jiných nerostných látek, a mrkev, která má velmi mnoho karotenu. Vláknina obsažená v zelenině, sama o sobě nestravitelná, má příznivý vliv na vyprazdňování střev a chrání proti zácpě.
Celkem je možné říci, že zelenina je naší nejvýznamnější ochrannou potravinou.Denně bychom měli sníst asi 150 - 300 g zeleniny. Nezáleží ani tak na druhu zeleniny, ani na tom, v jakém pokrmu zeleninu sníme, doporučuje se však alespoň část tohoto množství sníst jako syrový salát nebo pomazánku, druhou část v podobě pokrmu připraveného teplem. Máme střídat zeleniny listové s kořenovými, plody s hlízami. Má-li zelenina v pokrmu dobře vypadat a chutnat, musí podržet vůni, barvu a vzhled, a především biologicky cenné citlivé látky. Tyto vlastnosti zelenině zůstanou jen tehdy, upravujeme-li ji správně.
Zelenina nesnáší dlouhou a složitou úpravu. Právě naopak, nejjednodušší a nejkratší úprava je nejvhodnější. Se zeleninou se musí opatrně zacházet už při dopravě, uskladnění, musí být pozorně čištěna, prána, loupána, čerstvě připravována i podávána. Zeleninu nesmíme připravovat předčasně, nesmíme ji udržovat dlouho na teple ani ji ohřívat. Přichází pak na stůl zbavena nejen svěžího vzhledu, barvy, chuti, ale i vitamínů a minerálů velmi důležitých pro výživu. Pokud kupujeme zeleninu, pak jen čerstvou, nezvadlou, a neporušenou a dostatečně vyzrálou. Listy mají být svěží, zelené, nepomačkané, kořeny a hlízy tvrdé a hladké, aby se daly dobře škrábat a loupat. Zeleninu přenášíme v košíku nebo v pevné tašce - kabele, abychom ji nepomačkali a nepřelámali.
Zeleninu uskladňujeme ve vzdušné, chladné, suché a dobře větrané komoře, nejlépe na lískách. Určitě ne na hromadách. Chráníme ji před teplem, vlhkem a mrazem. Ve vlhku zelenina zahnívá, v přílišném suchu vadne, v teple vyrůstá a kazí se. Ukládáme ji vždy suchou a přebranou, zbavenou hlíny. Na zimu ukládáme zeleninu ve sklepě do čistého (nejlépe říčního) písku, který udržujeme vlhký.
Velmi důležitá je příprava zeleniny. Pokud se rozhodneme pro podávání zeleniny v syrovém stavu nebo po její tepelné úpravě, musíme bez ohledu na to zeleninu správně zbavit nečistot a dodržet některé zásady pro její další zpracování. Dbáme na vhodné kuchyňské náčiní (nerezové nože a škrabky), vhodné nádoby a mísy pro přípravu zeleniny a pro její podávání, ale musíme dbát také na výsledný vzhled podávaného zeleninového pokrmu. O tom, jak správně zeleninu připravovat, na co si dávat zejména pozor, že jinak připravíme zeleninu vařenou a dušenou si povíme v dalším článku.
Foto: Profimedia.cz
Autor:Stáňa
Centrum.cz|Atlas.cz Economia 1999 - 2024. Všechna práva vyhrazena