Méně známé druhy zeleniny 1.díl

Méně známé druhy zeleniny 1.díl

Česká kuchyně vyzdvihuje do popředí jen některé druhy zeleniny. Přitom je nespočet těch, které stojí za zmínku a zařazení do našeho jídelníčku. Seznámíme se s dužnatými listy artyčoku a hlízou fenyklu.

14233×

Artyčok - zdužnatělé listy jako pochoutka

Zelenina jemné chuti, trvalka na zahrádce a na talíři doslova lahůdka. I když artyčok jako rostlina miluje teplo, pěstuje se tradičně ve Francii, Itálii, Střední Americe a v severní části Afriky, můžeme si artyčok zkusit vypěstovat i u nás - v pařeništi či skleníku se mu daří docela dobře.

Jedlou částí artyčoku jsou nerozvinuté květní úbory s lůžkem a dužnatými listy. V čerstvém a celém stavu mají kulatý tvar, listy hladké a bez trnů. V syrovém stavu však artyčok spíše nekonzumujeme. Při přípravě seřízneme stonky, seshora tvrdé listy, odstraníme vnější listy a proti zhnědnutí pokapeme všechny řezné plochy citronovou šťávou. Pak by měl artyčok projít tepelnou úpravou - vařením, smažením, pečením a podobně.

Artyčoky vaříme nejčastěji vcelku v mírně osolené a citronem okyselené vodě doměkka, pokud nebude následovat další tepelná úprava. Takto uvařené artyčoky scedíme, necháme okapat a opatrně odspodu rozdělíme na jednotlivé listy. Můžeme je máčet do rozpuštěného másla a sypat bylinkami, zakapat jogurtovým dresinkem, omáčkou z různých sýrů - záleží jen na naší chuti a fantazii, jak chuť artyčoku a "přílohy" zkombinovat.

Zapékaný artyčok

Pokud bude artyčok sloužit jako miska a budeme zapékat, zbavíme je tvrdých částí a shora je trochu seřízneme, vaříme v ochucené vodě vcelku pouze do poloměkka. Po scezení a okapání z artyčoků vyjmeme "srdíčka", která můžeme nakrájet i do zvolené směsi, kterou budeme plnit. Artyčoky se nejčastěji plní jinou zeleninou, vařeným masem nebo sýrem. Artyčoky zapékáme ve vymazaném pekáčku a podáváme je s bramborovou kaší nebo pouze s pečivem. Zapékat můžeme i na listy rozdělené artyčoky, můžeme je po uvaření obalovat v těstíčku a smažit.

Fenykl sladký zajistí voňavý talíř

Nadzemní hlíza s výrazně nasládlou vůní pochází z Řecka. Její lístky dobře nahradí zelenou nať petrželky a semínka fenyklu užijeme jako koření.

Fenykl lze konzumovat za syrova, vařený, dušený nebo zapékaný. Nasekanou nať fenyklu přidáváme do pomazánek, polévek či salátů. Při tepelné úpravě fenyklu sladkého pamatujeme na to, že jej musíme ihned po odříznutí natě, odstranění dřevnatého stonku i kořene, případně po nakrájení, vložit do vroucí vody, jinak rychle zčerná.

Plněný fenykl

Fenykl můžeme plnit - v tom případě opracované fenykly uvaříme vcelku v osolené vodě doměkka, scedíme a necháme okapat. Až vychladnou, seřízneme vršky a vnitřek s opatrností vydlabeme. Fenykl plníme nejčastěji směsí rýže, zeleniny, sýra a bylinek, zapékáme v máslem vymazaném pekáčku za občasného podlévání. Volíme chuťově jemnější náplň, protože fenykl je sám o sobě výrazným pokrmem díky své anýzové vůni.

Pokračování v v dalším článku - tentokrát o čekance a mangoldu.

Foto: Profimedia

user-icon

autor Michy

Podobné články
Recepty ke článku
Žena.cz
Vareni.cz - objevte něco dobrého

Kontakt

  • Máte nějaký dobrý nápad, připomínku, nebovám něco na stránkách nefunguje? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře.

    Kontaktovat

Centrum.cz |Atlas.cz Economia 1999 - 2021. Všechna práva vyhrazena