Hořčice

Hořčice

Tato kašovitá pochutina pikantní chuti se permanentně nachází snad v každé ledničce. Neodmyslitelně patří k párku v rohlíku. Semínka hořčice jsou potom nedílnou součástí konzervačních kořenících směsí.

19337×

Historie hořčice

Jako vždy si nejprve povězme něco o historii hořčice. Ačkoliv ji dnes každý vnímá jako naprosto normální a běžnou omáčku k masu, měla výsadní postavení v kuchyních Řeků a Římanů. Hippocratos se o hořčici zmiňuje i z lékařského hlediska. Číňané ji ovšem znali již tisíce let před tím. Ve střední Evropě se její konzumace začala rozmáhat okolo roku 800 mimo jiné díky Karlu Velikému.

Hořčice v medicíně

Staří Řekové se domnívali, že ji lidstvu daroval Asklepios, bůh lékařství. Od pradávna se používá k léčbě kožních onemocnění. Hořčice sama o sobě je ovšem dosti dráždivá, proto se používá zředěná. V příměsích mastí uklidňuje a má hřejivý účinek. V průběhu let se začaly výtažky z hořčice používat při léčbě bolestí hlavy, epilepsie, strnulé šíje, svalových křečí, revmatismu a dokonce i hadích uštknutí. Hořčice jakožto potravina zvyšuje žaludeční sekreci a činnost střev.

Využití hořčice v kuchyni

V obchodech se, jako koření, prodává bílá hořčice celá či jemně namletá. Mletá hořčice se před zapracováním do pokrmu pro rozvinutí aroma zalije studenou vodou a chemickou reakcí si hmota získá typickou štiplavou chuť. Po několika minutách se do ní může přidat další koření, ocet nebo třeba víno. Stejně jako si neumíme okurkový lák představit bez kopru, nelze v něm nahradit ani hořčičné semínko. Pro svou pikantnost se přidává například i do kysaného zelí. Někteří gurmáni dávají přednost černé hořčici, která je ale jen zřídka k dostání. Může se vyskytovat v indických kari směsích. V Indii se využívá i hořčičný olej. Kašovitá hořčice je součástí kečupů, majonéz a jiných dresinků. Potraviny s obsahem hořčice jsou lahodnější a náš čich i chuť jsou na ni citlivější.

Druhy hořčičných hmot

Plnotučná hořčice

Tento druh hořčice se vyznačuje nejen okrovou barvou, ale také jemnou kořenitou vůní. U nás je jednoznačně nejpoužívanější.

Kremžská hořčice

Pro světle hnědou variantu hořčice s kořením je typická pikantnější chuť. Hořčičná semínka jsou hruběji rozdrcena a na jazyku znatelnější. Nejednoho odradí přítomnost křenu, který dokáže pěkně "protáhnout" nos.

Americká hořčice

Vyrábí se z bílých hořčičných semen, cukru a octa. Na závěr je obarvena kurkumou.

Bordeauxská hořčice

Černá neoloupaná semínka jsou hlavní součástí této hořčice. Dále je k nim přimícháno nekvašené víno a estragon. Tato hořčice je tmavá a velmi aromatická.

Dijonská hořčice

Také do této celosvětově známé hořčice se používají černá mletá zrnka, tentokrát ale loupaná. K nim se přidává víno, sůl a koření. Je světle žlutá a dle použitého koření může být jemná, nebo naopak ostrá.

Anglická hořčice

Kromě bílých semínek se do ní pro barvu přidává kurkuma a nastavuje se moukou. A co vy, naši čtenáři? Používáte hořčici i jinak než k masu? Vyrábíte třeba marinády či dresinky z hořčice? Nezdráhejte se podělit se o své nápady a dovednosti s ostatními čtenáři! Foto: Profimedia.cz
user-icon

autor Sarkak

Podobné články
Recepty ke článku
Žena.cz