Vaření.cz MagazínAno, šéfe! na Letovském statku: Přitáhnou auta z dálnice dvě hvězdy od Pohlreicha?

ZDROJ: Prima TV

Ano, šéfe! na Letovském statku: Přitáhnou auta z dálnice dvě hvězdy od Pohlreicha?

1300×

Restaurace Letovský statek byla kdysi vyhlášená zájezdní hospoda. Kvůli stavbě dálnice se ale ocitla mimo hlavní tah z Prahy na Strakonice. Zeje prázdnotou kvůli nové silnici, nebo je problém jinde? Sledujte další díl Ano, šéfe!

Česká kuchyněStolničení a etiketaPříležitosti

Letovský statek se ocitl v prekérní situaci. Provozovatelka restaurace, Jana Lukšanová, vysvětluje: „Do pořadu nás přihlásil Ludvík, můj partner. Nejdřív jsem si myslela, že se zbláznil.“

Ludvík Friebel podotýká: „Od covidu se v gastronomii situace velmi změnila, zhoršila. Vedla kolem nás silnice, teď se tu staví dálnice. Takže v poledne sem chodí dělníci na oběd, večer nezastaví nikdo.“

-> Ano, šéfe! na Šumavě: Penzion Pláně na Zadově bojuje o přežití, pomůže mu Pohlreich?

Padesát položek, osm řízků a žádná kvalita

První, co Zdeňka Pohlreicha na Letovském statku zarazí, je neskutečně obsáhlé menu. Má minimálně padesát položek, z toho osm různých řízků.

„Tady mají všechno, ale statkářsky to nevypadá vůbec. Jen ta židle pamatuje, když se tu jezdilo s formanskými povozy. Výzdoba je rustikální. Ale nebudeme soudit, dokud neochutnám.“

V kuchyni mají ze Zdeňkovy objednávky radost. „Jsou to oblíbené věci.“

Po ochutnání se ale šéfova kritika stupňuje. Šéf nechápe, proč všechna jídla vypadají stejně.

V nabídce jihočeského statku navíc žasně nad jídly, jako jsou tortilla nebo argentinský steak.

„Je to všechno hrozně upražené. A všechno chutná stejně… Proč by měl někdo motat cop z vepřové panenky?“ kroutí hlavou Zdeněk.
„Abychom byli opravdu Jihočeši, mělo by se to jmenovat Hawaii,“ baví se šéf. A dost mu nechutná.

Jak správně smažit řízky? Důležité jsou typ masa, správný tuk a teplota

Špatné ceny, nesmyslné pokrmy

V kuchyni shrne Zdeněk své poznámky lakonicky:

„Všechno má podobnou chuť, chtělo by to pestřejší, všimli jste si vůbec, že je venku napsáno, že je to jihočeská restaurace? Tak proč tortilla? To přece není místní specialita!“

„Ludvíku, to je ostuda nechat se živit od ženy,“ podotkne po rozhovoru s provozovateli šéf.

„S tou hospodou jste tak zestárli, že nevnímáte, co se děje kolem vás. Cenová politika je hrozná, všemu rozumím, ale jestli tu chcete mít perspektivu, musíte se zamyslet nad tím, jestli hosté odsud odcházejí s chutí se vrátit. Vy tu sice máte napsáno, že jste jihočeský restaurant, ale velké h@@@o, zachránit vás může jediná věc. Dobré jídlo.“

Podle hostů jídlo "není tak hrozné"

Jak dopadne zátěžový test? Zdeněk se nejprve poohlédne po lednicích. Tam ani v kuchyni nenajde nedostatky velkého formátu.

„Ta kuchyně je zvyklá makat na objemu, ale chybí tomu kvalita. Jsou mizerné přípravy. Okolo sebe musíš mít pořádek. Mrdník ti hlavu zacpe a jsi v p@@eli. Není nad to, když je pořádně uklizeno.“

Taky doporučí, aby majitelé uklidili zázemí. Ludvíkovi poradí: „Až se budeš divit, proč ti sem lidi nechodí, mrkni na tohle jídlo a bude ti to jasný.“

Šéfa ale překvapí odpověď hostů, když zjišťuje, jak jim chutná. „Oni mi řekli, že to není tak hrozné a dá se to. To fakt nechceš slyšet..."

-> Ano, šéfe! v místě, kde „lidi spočítáš na prstech jedné ruky“: Pohlreich kritizuje polotovary i burger "pro odvážnou školačku"

Jak dlouho si hosté nakonec počkají na jídlo, komu dojdou nervy a jak se vyřeší komplikovaná rezervace?

Budou si v kuchyni dál dělat legraci, nebo je humor přejde a začnou makat? Jak se z menu může stát nástroj hromadného ničení? Šéf týmu doporučí, aby si menu sestavili takové, aby za ním stáli. Kromě toho se bude také malovat. Jana a Ludvík nemají slov.

„Já vám pomůžu, i kdybyste nechtěli,“ usmívá se Zdeněk. A vezme tým na čumendu do zájezdního hostince U Jiskrů, který fakt funguje. Co si od Jiskrů nakonec místní odnesou? Jak se jim bude dařit během vaření?

„Jídla musí být jednoduchá jak žebřík, na to nezapomeňte,“ vysvětluje šéf.

Návrat jako do jiného podniku

„Dálnice hotová, zázraky se dějí. A ani zajížďka není velká,“ přibržďuje šéf u Letovského statku po nějakém čase. „Dám si drštkovou polévku, dršťky s dipem, králíka načerno…“ vyjmenovává.

Zdeňkovi se líbí nové menu, pochvalu dostanou provozovatelé i za židle.

„Jak to vypadá z venku, vypadá to i zevnitř, dobrý, no,“ hodnotí. Ochutnávka dopadne dobře.

„Smažené dršťky jsou neobvyklé, ale super. Hezky nandané… Tady se něco muselo stát. A jehněčí kolínko se musí dobře dopéct. Fakt mi to chutná… Takového jídla u dálnice moc neseženeš. Zajíc načerno? To už dneska skoro nikdo neumí, a přitom dobrý. Super. Mňam, mňam, to je prďák…“ nešetří šéf pochvalou.
„Kamaráde, to je hostina jak prase. Kdo to vaří, musím se podívat do kuchyně.“

V kuchyni se dozví, že se tým snaží. „Mám z tebe radost, kamaráde,“ ohodnotí výkon kuchyně Pohlreich.

Tým nakonec dostane velkou pochvalu. „Je to neuvěřitelná změna proti tomu, co tady bylo první den. Takže na jednu hvězdu to není.“ Po zklamaných obličejích šéf dodá: „Je to totiž na dvě. Mám z vás nefalšovanou radost.“

Jak na natáčení vzpomíná Ludvík? „Po oznámení, že jdeme do tohoto pořadu, nadšený nebyl nikdo. A ani dnes by do toho nešli, já ale klidně a hned.“

Jak se restauraci Letovský statek daří dnes? Ludvík Friebel shrnuje: „Válčíme, co to jde. Návštěvnost se mění, někdy je plno, jindy prázdno. Jsem rád za stručnější jídelák, taky bych potřeboval jednoho kuchaře navíc. Takového, který by pomohl Michalovi, který kuchyni opravdu táhne. To by nám prospělo.“