Šalvěj lékařská dnes v mnoha moderních domácnostech chybí. Přitom je tato rostlinka mystickou bylinou, opředenou tajemstvím šamanů a čarodějnic dávných dob.
Je nositelkou honosného názvu a byla znamenitým kořením a lékem už starých Římanů. Určitě si zaslouží více naší pozornosti.
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.) je významnou léčivou rostlinou, kterou nalezneme v bylinářích a herbářích našich předků. Ze samotného názvu vyplývá, jakého si již před staletími získala ocenění. Šalvěj vznikla z latinského slova "salvare" - spasit, uzdravit, vyléčit. Šalvěji byly připisovány zázračné léčivé schopnosti a byla vychvalována nad ostatními bylinami.
Lidé ji pěstovali ve svých zahradách a věřili, že jim pomůže vyléčit všechny nemoci a ochrání je před smrtí. Ke svým tajemným zaklínadlům a věštění ji využívali i dávní šamani a čarodějnice. Šalvěj se stala symbolem zdraví a věčného života , ale také bohatství a hojnosti.
Šalvěj lékařská pochází z jižní Evropy, kde se volně vyskytuje na suchých slunných stráních a skalách. Hojně roste hlavně v balkánské oblasti, ve velkém se pěstuje například v Řecku a Chorvatsku. U nás roste na zahrádkách. Daří se jí na teplém místě, nejlépe s vápencovou půdou. Stín a vlhká půda ji nesvědčí. V naší volné přírodě nalezneme pouze podobné druhy šalvěje lékařské, např. šalvěj luční a muškátovou. S pěstováním šalvěje začínáme na jaře, množí se semeny, dělením trsů i řízkováním.
Šalvěj lékařská, rostlina čeledi hluchavkovitých, vyrůstá do výšky až jednoho metru. Je to polokeř s hustou, trsovitě rozvětvenou lodyhou, která je ve spodní části zdřevnatělá. Listy jsou vejčité až kopinaté s jemně vroubkovanými okraji. Žilnatina listů je síťovitá a na rubu vyniklá. Letorosty jsou vzpřímené, plstnaté, barvy šedozelené. V úžlabí listů vyrůstají postranní výhonky. Výrazné světle fialové květy jsou velké a tvoří vrcholové přesleny. Květ se skládá z chlupatého červenohnědého kalichu a dvojpyské koruny. Horní pysk má dva laloky, spodní pysk je trojlaločný. V květu jsou pouze dvě tyčinky. Šalvěj kvete od června do července a s volně rostoucími druhy ji nelze zaměnit. Listy u nás rostoucí šalvěje muškátové a luční jsou široce vejčité a barva květů se také liší. Stojí ale za zmínku, že všechny druhy šalvějí jsou medonosné a šalvějový med je velmi ceněný.
Pro další využití sbíráme pouze nať a listy. Nejvhodnější dobou ke sběru je květen až červen, období před rozkvětem byliny. Stonky ke sběru volíme ty nezdřevnatělé. Listy zdrhujeme z větévek pouze za suchého počasí, v poledních hodinách. Nasbírané listy a natě se nesmí zapařit, při sušení by pak zhnědly a plesnivěly by.
Bylinku sušíme v tenkých vrstvách na suchém, vzdušném a teplém místě. Teplota při sušení by neměla přesáhnout 35 °C. Správně usušená bylina má zelenou až stříbrošedou barvu, zachovává si svůj charakteristický pach a nahořklou, svíravou chuť. Špatným sušením a dlouhým skladováním šalvěj ztrácí silice, které jsou nejdůležitější složkou, kvůli které se bylinka pěstuje.
Pokud patříte k těm šťastlivcům, kteří jsou majiteli vlastní zahrádky, nechte se nalákat na pěstování šalvěje. Bude okrasou vašich záhonků, v létě vám poslouží jako čerstvý "zdroj zdraví" a koření do kuchyně a po usušení ji budete moci využívat po celou zimu.
O tom, že je to rostlina opravdu mnoha využití a úžasných vlastností, se dozvíte v dalším dílu o této "zázračné rostlině".
Foto: Profimedia
autor Michy
Máte nějaký dobrý nápad, připomínku, nebo vám něco na stránkách nefunguje? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře.
KontaktovatCentrum.cz |Atlas.cz Economia 1999 - 2024. Všechna práva vyhrazena