Velikonoční půst měl v době našich předků liturgický význam, zároveň však moudře nabádal k pročištění těla po období hodování. Je a byla to doba, kdy se věřící připravovali na nejdůležitější svátky v roce. Velký půst začínal na Popeleční středu a končil o Bílé sobotě.
Po období masopustního veselí nastávala vždy doba odříkání, a po vepřových zabijačkách se lidé uchylovali k velmi prostým pokrmům. Některé z nich si znovu našli cestu do našich kuchyní, jiné ji teprve najdou. V každém případě stojí za to si je připomenout, zvlášť v době, kdy jsme uvykli každodenní konzumaci masa a naše trávení je tak zbytečně zatěžováno.
Doba velkého čtyřicetidenního půstu přikazovala střídmost v jídle a oproštění se od všech světských požitků a zábavy. Během tohoto období mělo docházet k očištění těla i duše. Lidé měli rozjímat a připravovat se na Velikonoce, příchod jara a oslavu Ježíšova vzkříšení. Střídmý způsob života byl přísně dodržován a vyvrcholil na Velký pátek, den Kristova ukřižování. Po celých čtyřicet dní bylo zapovězeno jíst maso, vejce a mléčné produkty. Jedlo se obvykle jen jednou denně, kromě uvolněnějších nedělí.
Brambory, zelí, pak především luštěniny, tedy čočka, hrách, semena, kroupy, dále pak cibule a kořenová zelenina, to byl základ postního jídelníčku našich předků. Jak zmíněno výše, maso bylo zcela zapovězeno, podle některých receptur však byly přípustné ryby. Na venkově si půst dlouho zachovával svůj původní a velmi přísný ráz, lidé nejedli žádné masité pokrmy ani jídla připravovaná na sádle. Obešli se také bez vajec, másla, sýrů a mléka.
Velmi známým staročeským postním pokrmem je pučálka. Základem je hrách, který se nechá nabobtnat a poté naklíčit. Naklíčený hrách se suší, a nakonec peče na suché pánvi nebo na pekáči v troubě. Pučálka se jedla s na sucho opraženou cibulkou a zelím nebo na sladko s medem a kysanou smetanou.
V době půstu lidé sami nazývali své pokrmy jako žebrácké, bídné, objevil se také termín pekařská bolest a podobně. Tak se pekly i vdolky nebo buchty z obyčejného kynutého těsta zadělaného z tmavé režné mouky a následně upečené v troubě nebo na suchém plátu. Pokud hospodyně přece jen chtěla rodině dopřát, přelévala je po upečení horkým mlékem s trochou medu.
Brambory se oškrábaly a nakrájely na plátky, poté se jimi vyložil olejem vymaštěný pekáč nebo plech. Vrstva plátků brambor byla jen slabší, bez koření a soli se upekla v troubě. Poté se brambory potřely česnekem utřeným se solí, zalily se vejcem rozšlehaným v mléce, a nakonec se nechaly zapéct.
Jáhly byly přirozenou součástí jídelníčku už starých Slovanů. Vařily se z nich kaše, polévky i placky, z loupaného prosa, tedy jáhel, zase dělali pivo a kořalku. Staročeský jahelník byl sladký nákyp z jáhel, do kterého se použily různé druhy ovoce, nejčastěji však švestky. Jahelník je oblíbenou pochoutkou i dnes, výběr ovoce je však k jeho použití pestřejší, skvěle chutná například s jablky a skořicí.
(doba přípravy 60 min)
V dnešní době je držení velkého půstu spíše raritou, obvykle je vnímáno s nadhledem moderní doby a pokud je půst dodržován, pak většinou v mnohem mírnější podobě. Střídmost v jídle je však rozhodně pro naši přesycenou dobu věc prospěšná a blahodárná, proto je dobré se jí řídit například právě v období příprav na jaro, kdy je tělesná i duševní očista velkým přínosem.
Velikonoce se blíží: Otestujte se, jak dobře znáte velikonoční zvyky
Barvení vajíček, pečení beránka, příprava velikonoční nádivky a zasloužená pomlázka – tak nějak vypadají Velikonoce možná i u vás. Zkuste se otestovat, jak dobře znáte právě tyto svátky.
To nejlepší z velikonoční kuchyně
První jarní sluníčko nám už za pár dní přinese jedny z nejdůležitějších svátků - Velikonoce. Velikonoční kuchyně je velmi pestrá a bohatá, každé jídlo na stole má svůj význam. Na velikonoční tabuli by rozhodně neměl chybět nadýchaný mazanec, kynuté jidáše, beránek, ale i dozlatova propečené jehněčí. Přinášíme vám spoustu do detailu doladěných tipů a velikonočních receptů.