Určitě každý z nás si v den Mikuláše vzpomene na to, jak chodili čerti, andělé a Mikuláš do našich domů. Někdo prožíval tento den ze strachu, jiný se těšil.
Mikulášské obchůzky byly v dávných dobách záležitostí mládeže. Skupiny čtyř až deseti lidí. K nejběžnějším dárkům patřilo pečivo a cukroví, které mělo podobu mikulášských figurek. Mikulášské masky měly různé podoby, aby se děti vystrašily a děti neposlušné potrestaly.
Různorodost masek neznala mezí. V různých částech vesnic se masky připravovaly z toho, co bylo doma. Maska představovala buď sv. Mikuláše, podobu koně, lidé také používali tvář zahalenou do punčochy. Běžné byly i masky smrti, anděla, ministrantů, kominíků, hrobníků, medvědů. S mikulášskými tradicemi se často spojovaly i obchůzky ženských maskovaných - postava tzv. matičky. Ženy ztvárňovaly Pannu Marii. V některých vesnicích postavy matiček chodívaly s mikulášskými maškarami. Do role matičky se převlékaly ženy do bílého oděvu a doprovázeli je muži převlečení v převrácených kožiších.
Rodiče dětí předem dali lidem, co se převlékali za Mikuláše, nadílku pro své děti. Děti, které poslouchaly celý rok, dostaly hodně sladkostí, ovoce a jiných pochutin. Děti zlobivé dostaly uhlí, cibuli a vařečku. Pak se ale Mikuláš stejně nad zlobivými dětmi smiloval a dal i nějaké sladkosti.
Dnes se už některé zvyky úplně vytratily. Některé děti si musely před Mikulášem čistit boty a dávat si je do okna. Musí být samozřejmě očištěné všechny boty, jinak by si děti dárečky nezasloužily.
Dnes bývají mikulášské besídky pro děti předškolní i školní. Obvykle mají vystoupení a poté dostanou od Mikuláše sladké balíčky - mikulášskou nadílku.
Měl dobré srdce a je nám všem vzorem v konání dobrých skutků. Mikuláš je znázorňován jako starší biskup s krátkým nebo dlouhým vousem. Mikuláš je předzvěst nastávajících Vánoc.
Měli bychom mít také na paměti a rovněž předcházet nepříjemným situacím, kdy naše malé ratolesti přijdou do styku s čertem. Některé děti jsou až příliš úzkostlivé a tato situace na ně může mít špatný dopad. Nevíme, jak dalece se dvouletému dítku zafixuje přítomnost čerta. Někteří z rodičů straší děti čertem celý rok. Strach ale není dobrým výchovným prostředkem.
V dobách, kdy byly děti malé, si pamatuji na rok, kdy také k nám zavítal Mikuláš. Za Mikuláše jsem se převlékla já, u sousedky jsem si udělala velký pytel, do kterého jsem dala sladkosti a ovoce. Zabouchala jsem na naše dveře a manžel mne pustil dovnitř. Ustrašené děti jsem musela trochu uklidnit, ale také připravit na to, že mi musí říci nějakou básničku. Starší syn se moc nebál, mladší byl vystrašený až příliš. Za nějakou chvíli některý ze synů řekl: ,,To je mamka, trčí jí její vlasy z masky.“ Zpozorněla jsem, pozměnila jsem svůj hlas více, ale děti se nenechaly. Po mé mikulášské návštěvě jsem dala oblečení k sousedce, aby děti oblek nenašly. Dodnes se mne ale ptají, jestli jsem tehdy "Mikulášem" byla já. Mám ráda tento svátek, ráda dělám dětem radost.
Foto: Profimedia
Autor:Michy