Rostlina pšenice
Jednoletá, mělce kořenící a odnožující tráva s čárkovitými listy a klasem. Podle doby setí rozlišujeme pšenice ozimé, jarní a přesívky. Svazčité kořeny dorůstají do hloubky 25 - 50 cm. Stéblo pšenice je duté, dorůstá výšky 40 - 160 cm. Nově vyšlechtěné odrůdy jsou vesměs krátkostébelné, což je předpoklad pro mechanizovanou sklizeň. Pochva listu je zakončena blanitým jazýčkem a úzkými oušky. Květenství pšenice je lichoklas složený z klásků, střídavě přisedajících na klasové vřeteno. Klásků bývá 8 - 20 a v jednom klásku je uloženo 2 - 5 kvítků. Pšenice začíná kvést 3 - 6 dnů po vymetání. Je to rostlina převážně samosprašná. Podle typu klasu rozdělujeme pšenice na bezosinné a osinaté, podle barvy na běloklasé a červenoklasé. Obilky jsou dlouhé 5 - 8 mm, oblé, ze stran mírně zmáčklé, na vrcholu jemně pýřité s podélnou rýhou. Užívanou částí jsou celá zrna, někdy klíčky samotné nebo otruby.
Původ a výskyt pšenice
Pšenice je dnes, snad kromě rýže, nejpěstovanější kulturní plodinou. V dnešních odrůdách bychom již jen stěží rozpoznali původní divoký druh. Jak je již delší dobu známo, tato původní forma pochází odněkud z oblasti tzv. úrodného půlměsíce. Nikdo však nedokázal místo lokalizovat přesněji. Teprve detailní genetická analýza 68 pěstovaných odrůd a 261 divoce rostoucích kmenů ukázala, že místem původu zdomácnělé pšenice je pohoří Karacadag v jihovýchodním Turecku. Zde prvně začali lidé pšenici pěstovat a zde také vznikly první vyšlechtěné odrůdy. Přechod zdejších lidí od loveckého a kočovného způsobu života k usedlému farmaření se odehrál překvapivě rychle. Podle archeologických nálezů trval maximálně několik set let. Z prvních osad se pak pšenice i umění jejího pěstění rychle šířilo nejen do celé Evropy, ale také do Afriky a Asie. Dnes se pšenice pěstuje na celém světě všude tam, kde jsou pro ni alespoň trochu příznivé podmínky.
Složení pšenice
Pšeničná zrna obsahují v průměru 65,5 % škrobu, 10% vlákniny a 1,7 % tuku. Důležitou složkou zrna pšenice jsou bílkoviny, jejichž obsah se pohybuje v rozsahu 12 - 16 %. Albuminy a globuliny jsou často označovány jako rozpustné bílkoviny, zatímco gliadiny a gluteliny jsou označovány jako bílkoviny lepku a významně ovlivňují především pekařskou kvalitu pšenice. Tady musím připomenout, že u některých jedinců mohou právě gliadiny vyvolávat vážné zdravotní poruchy. Klíčky jsou zdrojem celého souboru biologicky vysoce hodnotných látek a obsahují všechny vitaminy skupiny B, vitaminy A, C, D a E. Olej z pšeničných klíčků má obzvlášť vysoký obsah vitaminu E, který má vlastnosti antioxidantů a chrání buněčné membrány.
Účinky pšenice na organismus
Konzumace celozrnného pečiva alespoň v poměru 50 % světlé a 50 % čerstvé celozrnné mouky chrání organismus před zácpou, což je poměrně nebezpečný stav, protože časově dlouhým průchodem tráveniny střevem mají mutagenní i rakovinotvorné látky čas působit na střevní stěnu, což po letech může způsobit rakovinu střev či jiného orgánu. Dále pšenice velmi pozitivně působí na nervovou soustavu a byla u ní prokázána i účinná ochrana proti rakovině.
Použití a úprava pšenice
Pšenice se pěstuje se především pro produkci mouky a krupice, ze kterých se peče chléb, pečivo, případně se produkují těstoviny. Z hlediska objemu spotřeby těchto produktů je pšenice rozhodujícím zdrojem energie, sacharidů a rostlinných bílkovin, jakož i významným dodavatelem některých minerálních látek. Nejideálnější je však doma čerstvě pomletá pšeničná mouka, takzvaná trhanka. Dále je možné do pečiva přidávat pšeničné klíčky. Ke konzumaci je výborná klíčená pšenice, která obsahuje mnoho vitaminu E a biologicky aktivních látek.
Příprava klíčené pšenice
Pšenici propláchneme vodou. Dáme do sklenice asi 1/3 objemu pšenice a po okraj naplníme vodou. Druhý den dáme na síto, pod které vložíme misku s vodou tak, aby semena nebyla namočena ve vodě, a přikryjeme vlhkou utěrkou. Opět ráno a večer propláchneme vodou. Další den už máme klíčky hotové.
V jaké formě přijímáte pšenici u vás? Zdravě, nebo pouze v bílém pečivu?