Jíst v restauraci kupované houskové knedlíky, to by se ještě dalo pochopit, ale že by kuchaři nezvládli ani bramborovou kaši nebo omáčku k masu?
Televizní pořad Ano, šéfe! poukázal na dosti nepříjemný nešvar restaurací, a to je nadměrné využívání polotovarů. I když by se jim klidně mohlo říkat "celotovary", stačí totiž přidat k nevábnému prášku pouze vodu a jídlo je tu! Že se kuchaři ve škole učí cosi o přípravě hrubých bílých čí hrubých hnědých omáček je jim zhruba stejně platné, jako gymnazistovi logaritmy. V běžné praxi tyto znalosti totiž horko těžko uplatní.
Tyto dehydrované, mražené či jinak konzervované výrobky jsou rozhodně velmi rychle připravené ke konzumaci. Místo zástupu základních surovin, ze kterých se pracně několik hodin vaří třeba vývar, stačí nasypat do vody prášek či pastu a výsledek je, řekněme, velmi podobný, ale o dost rychlejší, jednodušší a levnější. A právě cena je to, co mnohé restaurace tlačí k používání těchto umělých směsí k přípravě čehokoliv. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že často slýchám věty typu: "Tam mají meníčko za 85 korun, tam nepojedeme. Ale tady dostaneš polévku i s hlavním jídlem za 60!". Co za umělá dochucovadla a další suroviny se skrývá v jídle, u něhož je čistá hodnota surovin mezi 30 až 40 korunami?
Že by kuchaři neuměli vytvořit z jednotlivých druhů koření chuťově ladící směs pro určitý pokrm? Zřejmě je to tak, proto se velké oblibě těší předpřipravené kořenící směsi roztodivných názvů, například speciální koření na svíčkovou, na guláš či na čínu. Tyto směsi jsou navíc často obohaceny zkřehčovačem, který zamezuje váhovým ztrátám masa během tepelné úpravy.
Instantní obalovací těstíčka, různobarevné a různě hrubé strouhanky z některých restaurací již téměř vytlačily klasická vejce, mouku a strouhanku.
Boloňská, sýrová či kultovní svíčková omáčka se může rodit kuchaři pod rukama hodiny, ale může být hotová i dřív, než bychom řekli švec. Speciální pasty určené pro gastronomické provozy, mají většinou jednotný návod k přípravě, potřebné množství instantní omáčky prostě stačí rozmíchat ve vodě či mléce a krátce povařit.
Pokud jste pozorně sledovali již zmiňovaný televizní pořad, možná jste si všimli také toho, že celou kuchyni má na starosti často jediný kuchař! I zde se majitelé snaží ušetřit. Pomiňme, že si dotyčný zřejmě nemá ani šanci vybrat zákonem stanovenou dovolenou, ale také očividně nemá čas na přípravu domácích knedlíků, škrábání brambor, krájení zeleniny a vyváření poctivých omáček, jak bychom očekávali.
Možná i my, hosté, bychom měli na restaurace klást vyšší nároky. Ruku na srdce, opravdu nám nevadí, že je pro restaurace přednější kvantita nad kvalitou? Nečekáme od večeře v restauraci nevšední zážitek v pozitivním smyslu?
Foto: Pixmac.czAutor:Michy
Centrum.cz|Atlas.cz Economia 1999 - 2025. Všechna práva vyhrazena