Což takhle obohatit letošní vánoční menu cizrnou? Máte-li rádi luštěniny, rozhodně si oblíbíte i tuto.
Cizrna patří mezi luštěniny a znali ji už lidé před 12 tisíci lety. Zatímco u nás má silnou konkurenci v podobě čočky či fazolí, v takové Indii nebo arabských státech je neotřesitelnou královnou. Rostlina Cicer arietinum neboli cicer beraní se vyznačuje výškou okolo 40 centimetrů a malými lusky, ve kterých většinou bývá jedno až tři semínka. Chuťově se nejvíce podobá vařenému hrachu, ovšem má ještě zvláštní oříškovou příchuť.
Největšími pěstiteli cizrny jsou Indové, Turci, Australané a Mexičané následovaní Kanaďany, Syřany a Američany. Roční produkce se pohybuje kolem 900 tisíc tun. Zajímavé ovšem je, že i do pěstitelské velmoci Indie se ještě velká část cizrny dováží. Na cizrnu z ciziny je odkázána také severní Afrika a jižní Evropa.
Pěstovaných kultivarů cizrny je celá řada. Nejvíce se vysazuje druh Desi, se kterým se setkáme v oblasti Indie, a druh Kabuli, který je pěstován v severní Africe a jižní Evropě.
Energetická hodnota 100g cizrny je zhruba 1100 Kj, množství bílkovin, tuků a sacharidů je podobné jako u ostatních luštěnin. Velmi významný je ovšem podíl vlákniny, který tvoří jednu pětinu celkové hmotnosti. U čočky je to například jen jedna desetina.
Dáme-li si k obědu stogramovou porci cizrny, věřme, že tělu dodáme poloviční denní dávku vitamínu B9 - kyseliny listové, dále asi čtvrtinu dávky železa a fosforu.
Pokud si nekoupíme konzervovanou cizrnu, čeká nás složitější peripetie při jejím vaření. Jako pravá luštěnina potřebuje cizrna alespoň jednodenní lázeň ve vodě, aby nabobtnala. Vodu je dobré během dne vyměnit, při pokojové teplotě by se totiž snadno mohla zkazit. Po nabobtnání cizrnu ještě jednou propláchněme čerstvou vodou a dejme ji vařit do čisté vody. Cizrna potřebuje nejméně hodinovou tepelnou úpravu, spíše počítejme s delší dobou. Pokud nás trápí nadýmání, je dobré alespoň částečně cizrnu oloupat. Snadněji se slupky oddělí, pokud uvařenou cizrnu scedíme a zalijeme studenou vodou.
Zralé světle žluté kuličky podobné hrachu nacházejí po uvaření své uplatnění v salátech, jako příloha k masu, vyrábí se z nich také oblíbená pomazánka hummus a taktéž se používá cizrnová mouka. Nejrozmanitější jídla z cizrny se vaří v Indii. Hinduistická kultura založená na velmi malé konzumaci živočišných bílkovin čerpá cenné proteiny právě z cizrny. Cizrna si nejlépe rozumí se římským kmínem, česnekem, kurkumou, koriandrem a chilli kořením. Do zeleninových salátů se používají i zelené části rostliny. Oblíbenou svačinkou jsou také nezralé lusky cizrny, které se jedí syrové.
Dalšími cizrnovými pokrmy jsou například obdoba sójového tofu zvaná Barmské tofu, prostý arabský pokrm Leb lebi nebo severoindická specialita z cizrny, rajčat a směsi koření zvaná Chana masala. Můžeme ale i improvizovat a uvařit si třeba cizrnovou polévku nebo cizrnové buritos, kde nahradí fazole.
Cizrna jako zdroj bílkovin nejen pro vegetariány aneb hummusem to nekončí
Cizrna neboli římský hrách je velmi vděčnou luštěninou s vysokým obsahem železa, zdravých tuků a vlákniny. Při jejím použití bezpochyby platí, že málo peněz uděláme hodně muziky - lze ji použít jako hlavní chod, přílohu, může být součástí salátu, můžeme z ní připravit výbornou pomazánku či polévku, ale uplatnění najde i při přípravě placiček nebo oblíbeného falafelu - smažených cizrnových koulí. Pojďme se společně podívat na 10 receptů, které obohatí váš jídelníček.
Foto: Profimedia
Autor:Michy
Centrum.cz|Atlas.cz Economia 1999 - 2025. Všechna práva vyhrazena