Historie žvýkačky
Do doby, než si William Semple nechal koncem roku 1869 patentovat vynález žvýkací gumy, se toho v historii žvýkačky mnohé stalo. První primitivní žvýkací gumy existovaly nejméně od dob starých Řeků. Ti žvýkali mastixovou pryskyřici. Indové zase po staletí žvýkali listy lehce narkotického pepřovníku betelového. Různé druhy pryskyřic žvýkali též američtí indiáni, od nichž tento zvyk přebrali noví američtí osadníci a snažili se vymyslet, jak by mohli žvýkačky vyrábět průmyslově. Okolo roku 1850 si získal oblibu tuhý parafín. Moderní žvýkačky se ale začaly vyrábět v 60. letech 19. století ze středoamerické pryskyřice chicle. Tato pryskyřice se příjemně žvýkala. Záhy byly přírodní kaučuky ve výrobě žvýkaček z ekonomických důvodů v drtivé většině nahrazeny syntetickými.
Jak se vyrábí žvýkačky?
Žvýkačky se skládají z ve vodě nerozpustné gumové báze a z ve vodě rozpustných sladidel, příchutí a barviv, které se díky slinám vstřebají. Při výrobě se nejprve gumová báze rozpustí při teplotě 115 stupňů, pak se přefiltruje a v centrifuze se oddělí od nežádoucích látek. Poté je ještě horká vazká tekutina přelita do mísící nádrže, kde se k ní přimíchá umělé sladidlo nebo cukr, jehož množství a zrnitost ovlivňuje křehkost žvýkačky. Další ingrediencí může být kukuřičný sirup nebo glukóza, která funguje jako zvlhčovadlo a zajišťuje elasticitu gumy. Nezbytnou součástí žvýkačky jsou pak příchutě, změkčovadla, barviva a konzervační prostředky. Vzniklá směs se poté nalije do forem a nechá se zchladit. Poté jsou žvýkačky vyndány z forem a případně ještě tvarově upravovány. Zhruba po 24 hodinách se nalakují, ponoří do tekutého cukru, obarví se a navrch se ještě opatří vrstvou vosku.
Proč žvýkat?
Pokud žvýkáme žvýkačky bez cukru, pomáháme tím po jídle neutralizovat kyselost v ústech a podporujeme tvorbu slin. Naopak slazené žvýkačky mohou způsobit zubní kaz. Žvýkání však samo o sobě zlepšuje paměť a soustředění, proto by výsledky britského výzkumu měli brát na vědomí všichni studující i jejich profesoři, protože žvýkání během důležité zkoušky může zvýšit studentům bodové skóre, pokud se však jedná o zkoušku ústní, může vám žvýkání před komisí spíše uškodit. Žvýkání také udržuje bdělost, což je zejména u řidičů dosti důležité. Všeobecně je známá i důležitost žvýkání při vyrovnávání tlaku třeba na palubě letadla. Pro "hubnutí chtivé" je jistě zajímavý i fakt, že žvýkáním spotřebujeme 90 kilojoulů za hodinu.
Na druhou stranu se ovšem nedoporučuje žvýkaní těm, kteří trpí bolestmi čelistí a hlavy. Pohybováním čelistních kloubů ze strany na stranu se potíže mohou ještě zhoršit.
Negativa žvýkaček
Kdo měl někdy žvýkačku přilepenou na oblečení, ví, jak je těžké ji odstranit. Babské rady doporučují, dát oděv do mrazničky, neboť žvýkačka zmrzne a pak se oddrolí. Potíráním ledem lze žvýkačku vymanit i z vlásků ratolestí.
Další, co mnohé dokáže rozčílit, jsou chodníky na pěších zónách i autobusových zastávkách s rozšlapanými žvýkačkami, ačkoliv zrovna na těchto místech je koncentrace odpadkových košů poměrně vysoká. V roce 1992 v Singapuru právě kvůli lidem, kteří žvýkačky odplivují, kde je napadne, zakázali jejich prodej. Naprostým vrcholem je pak to, když v čekárnách u lékaře nechtěně sáhnete zespodu na sedák židle a v dlani vám přistane něčí použitá žvýkačka.
Žvýkačka je jistě dobrý vynález, ale na druhou stranu bychom se při jejich používání měli chovat ohleduplněji. Na odstraňování žvýkaček z dlažeb si sice mnoho firem založilo živnost, ale na druhou stranu by se tyto peníze dali použít mnohem účelněji.
Žvýkáte?
Foto:
Profimedia.cz