Největšími producenty oliv jsou Itálie a Španělsko, kteří dodávají přes polovinu světové sklizně. Olivy se ale pěstují také v Kalifornii a Mexiku. Většina oliv a oleje je získávána ze dvou nejrozšířenějších druhů stromů, kteří rostou u Středozemí. Rozdíl mezi černými a zelenými olivami je ve stupni zralosti. Zelené olivy jsou nedozrálé a naopak ty černé jsou vyzrálé. Málo kdo ale ví, že olivy nejsou plody, které si utrhneme ze stromu a můžeme je konzumovat. Musí se upravit, aby se zbavily hořkosti.
Zelené olivy se musí před použitím vyluhovat, ale černé se přímo nasolují. Olivy se louhují vcelku, ale jsou vhodnější ty s porušenou slupkou. Podle druhu se také liší to, zda je vhodné je nakládat zelené nebo až černé. Španělsko produkuje především zelené olivy, nejčastěji odpeckované a plní se různými ingrediencemi. Mandlemi, kapary, sardelkami, papričkami nebo cibulkami. Itálie zase dodává hlavně olivy černé, kyselé, vrásčité a solené. Z Maroka sem dovážejí olivy, které mají nafialovělou barvu a jsou velice aromatické. Sklízejí se v poloviční zralosti a před luhováním jsou drcené. Řecké olivy
kalamata jsou proslulé snad po celém světě a nakládají se do slaných nálevů.
Jako vybraná lahůdka mají olivy v kuchyni široké použití. Zdobíme s nimi jednohubky, přidáváme je do salátů, studených mís nebo na pizzu. V Itálii, Francii se podávají olivy i v teplé kuchyni k drůbežímu masu nebo se přidávají do chleba. Slouží také jako dochucovadlo.
Tapenade je klasická provensálská směs z černých oliv, maže se na tousty a pije se k ní růžové víno. Olivy ve slaném nálevu se mohou nakládat do olivového oleje s různými bylinkami, trochou octa nebo citronové kůry.
Možná se divíte, proč vám to všechno píši. Je totiž mnohdy veliké překvapení, když se o surovinách, které používáme běžně v kuchyni, dozvíte mnoho zajímavých věcí, o kterých jste neměli ani tušení.
Foto:
Photos.com