Maniok

Maniok

Z hodin zeměpisu si možná mnozí matně pamatujete na plodinu zvanou maniok. Pěstuje se v tropických oblastech světa a po bramborách je to druhá nejvýznamnější plodina bohatá na škrob. Ročně nasytí půl miliardy lidí.

54394×

Původ a výskyt manioku

Maniok jedlý, někdy též zvaný kasava, tapioka nebo yuca, pochází z Jižní Ameriky. Je to 3 až 5 metrů vysoký keř, z něhož jsou pro lidstvo nejdůležitější podzemní na povrchu tmavě hnědé a uvnitř bílé škrobnaté hlízy. Ročně se v tropickém pásu sklidí přes 165 milionů tun. Tato rostlina je neuvěřitelně přizpůsobivá a schopná růst i na na živiny chudých půdách, což je zejména pro Afriku zmítanou hladem mnohdy jediná plodina, která dokáže zabránit nejhoršímu. V jednom kilogramu plodiny se skrývá asi 3000 životodárných kalorií a je to rostlina s největší koncentrací škrobu vůbec. Největšími producenty manioku jsou Nigérie a Brazílie, kterým se podařilo vyšlechtit odrůdy odolné suchu. Genovými mutacemi se vědci pokouší vytvořit i odrůdy odolné nebezpečným rostlinným virům, které by představovaly velké ztráty na výnosech. Dodnes se ve většině zemí sklízí ručně, nejen kvůli nedostatečné mechanizaci, ale i z obav o poškození kořenových hlíz stroji.

Použití manioku

Manioky se dělí na sladké a hořké. V těch původních hořkých odrůdách je obsažen prudce jedovatý kyanovodík. Je ho však poměrně malé množství a k závažnému poškození organismu by bylo nutné jíst dlouhodobě 7 kilogramů syrových hlíz denně. Pro zbavení se kyanovodíku se rostlina před požitím musí uvařit, usušit nebo nechat zkvasit. I tak ale něco málo jedu v rostlině zbude. Vědci se však domnívají, že zbytkový kyanovodík může paradoxně chránit před závažnými onemocněními jako je malárie a srpkovitá anémie. Nově vyšlechtěné odrůdy však již kyanovodík neobsahují. 60% světové produkce slouží k nasycení lidí, zhruba 30% produkce slouží pro krmení zvířat. Zbytek maniokového škrobu se používá k výrobě lepidel a gumy. Po alkoholovém kvašení se samozřejmě z manioku destiluje také pálenka. Mimo to se vyrábí i maniokový ocet a pivo. V částech Asie a Afriky se konzumují také listy, jež jsou bohaté na vitamíny a proteiny a připravují se podobně jako špenát. Podobně jako naše brambory se i maniok může uvařit, osmažit nebo opéct. Například v Indonésii se maniok připravuje buď jako zeleninová příloha, strouhaný k výrobě placek nebo sušený a mletý jako mouka. Mouka se klasicky používá jako příměs do pečiva nebo k zahuštění omáček a polévek a je vhodná i pro ty, co nesmí jíst pšeničnou mouku. Ze strouhaného manioku se vyrábí placky, které se konzumují na slano se sýrem a šunkou nebo na sladko s marmeládou, podobně jako u nás lívance. Pokud vám někde po vašich toulkách po světě nabídnou gari, fufu či chikwangue, vězte, že se jedná o jídla připravená z manioku. Je velká škoda, že u nás zatím maniok není k dostání, jistě by se tím náš jídelníček dosti obohatil. Foto: Profimedia.cz
user-icon

autor Sarkak

Podobné články
Recepty ke článku
Žena.cz
Vareni.cz - objevte něco dobrého

Kontakt

  • Máte nějaký dobrý nápad, připomínku, nebovám něco na stránkách nefunguje? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře.

    Kontaktovat

Centrum.cz |Atlas.cz Economia 1999 - 2021. Všechna práva vyhrazena