Dávná historie
Ginko je jedna z nejstarších rostlin na Zemi. Tento strom se takřka v nezměněné podobě vyskytuje již přibližně 270 milionů let. Dokazují to zkameněliny některých druhů z 19 druhů stromů rodiny Ginkgoaceae. Vykopávky byly nalezeny v oblastech dnešní Asie, Evropy a Severní Ameriky. Díky geologickému kataklyzmatismu se však v třetihorách vyskytovali už pouze dva druhy. Bezesporu na to mělo vliv i vyhynutí dinosaurů a dalších přenašečů semen ginka. A z doby před 7 miliony let již v Severní Americe nenalezneme žádné fosilie stromu ginko. Fosilie nalezené v Evropě však dokazují, že ginko přežilo i mírné klima období druhohor. Bylo to zřejmě i díky velké odolnosti tohoto stromu nejen vůči klimatickým změnám, ale také přírodním živlům a dokonce i škůdcům. Dá se o něm říct, že je naprosto imunní.
Lidé a ginko
Mnohem později však ginko vymizelo i z Evropy a vědci si řadu let mysleli, že zmizelo navždy. V roce 1691 však německý přírodovědec Engelbert Kaempfer objevil ginko na Japonských ostrovech. Ginko přetrvalo na území Číny, kde se tento strom pro svou krásu a jednoduchost pěstování pěstoval především v buddhistických chrámových zahradách. Následně bylo dovezeno do Japonska, kde jej Kaempfer nalezl. Kaempfer dovezl mnoho semen do Evropy, avšak jak se později ukázalo, jednalo se především o samčí rostlinky. První zaznamenaná samičí rostlina byla nalezena v Ženevě roku 1814 a následně bylo vypěstováno několik rostlin v botanických zahradách. Potomky těchto rostlin dnes můžeme najít i v České republice.
Zajímavé je, že pravděpodobně díky tomu, že se ginko dostalo i do Japonska, dnes můžeme najít bonsaje stromů ginko staré několik desítek let. A věřte nebo ne, patří k těm nejkrásnějším bonsajím na světě. Mezi další zajímavosti patří, že se strom Ginka dlouhou dobu uctíval jako symbol jednoty a souladu. V Japonsku dokonce byly v módě účesy ve tvaru listu ginka.
Použití
Kromě toho, že se strom uctívá jako symbol, pěstuje jako okrasný strom v mnoha zahradách po celém světě a dělají se z něj bonsaje, je využíván i jako blahodárný přírodní lék. Extrakt z listů obsahuje látku, která se nedá z žádné jiné rostliny získat a příčiny úspěchu tohoto extraktu jsou dodnes pro vědu tajemstvím.
V čínské medicíně se používají především semena ginka. Avšak listy mají širší využití. Jsou používány k léčbě respiračních problémů, jako například astma, bronchitida, také při ztrátě sluchu, při tuberkulóze, chudokrevnosti, ztrátě paměti, kapavce, bolesti zubů, problémy s kůží, angině pektoris, vysokému krevnímu tlaku a několik dalších.
V západní medicíně se ginko dostalo do středu vědecké pozornosti až koncem 50 let dvacátého století. V té době bylo v Německu provedeno několik zkoumání, jejichž výsledkem byla značka Teboin (tinktura a tablety) s koncentrací 10:1. Dnešní koncentrace jsou okolo 50:1 to znamená že, z 50 kilogramů listů je možné získat 1 kilogram extraktu. V roce 1988 bylo navíc zjištěno, že užívání extraktů z listů ginka působí preventivně proti odmítnutí transplantovaných orgánů a také proti astmatu a toxickým šokům. V roce 1996 již zisky z pěstování ginka a prodeje extraktu z lisů dosáhly 100 milionů dolarů. Dnes se řadí mezi přední výrobce řadí Amerika, Německo, Japonsko, Francie a Jižní Korea.
Plody ginka obsahují nasládlou a zapáchající dužninu, která se však v některých asijských kuchyních podává jako hlavní chod. Ale pozor. Syrová dužnina plodů ginka odbourává v těle vitamín B6 a tím je nebezpečná. Stačí však plody uvařit, nejlépe ještě ve slupce, a následně na talíři oloupat a sníst. V tom případě vám nehrozí žádně nebezpečí.
Chemické složení
Ginko obsahuje mnoho aktivních ingrediencí, které nalezneme i v některých druzích ovoce a zeleniny a má antioxidační účinky. To, co však nikde jinde než v ginku nenalezneme, jsou ginkgolidy A, B, C, J, M, z nichž nejúčinnější je ginkgolid B. Ginkgolidy jsou také tím, co dává ginku jeho magickou léčebnou sílu. Vědci zkoumali účinky jednotlivých látek, které se v listech ginka nacházejí, ale výzkum nepřinesl žádné výsledky kromě jednoho. Síla ginka spočívá v poměru a namíchání velkého počtu substancí.
Foto:
Profimedia.cz