Těžké začátky
Počátky pečení chleba spadají až do Neolitu. To znamená, že mluvíme o době někdy okolo 10 000 let před naším letopočtem. V této době, kterou jinak označujeme také jako mladší doba kamenná, se stává hlavním zdrojem obživy zemědělství a nahrazuje tak dosavadní lov zvěře. Pečení chleba od té doby procházelo neustálým vývojem a to v závislosti na dostupnosti základních surovin a také na vývoji technologií. Další vliv měly samozřejmě různé společenskokulturní zvyky. A nesmíme zapomenout na chuť a zastánce zdravé výživy.
První typy chlebů byly chleby nekynuté. Mezi ně patří například pitta nebo naan. Díky své měkkosti a tenkosti dobře posloužili jako základ dalších pokrmů, jako jsou různé taštičky, plněná pečiva a také pizzy. Pitta má svůj původ v Arabské kuchyni a naan zase v indické.
Rozmanité druhy
Různost typů, ale i ingrediencí, nevznikala náhodně, nebo z rozmaru pekařů, kteří chtěli obměnit své nabízené portfolio. Bylo to především na základě dostupnosti surovin, které se při výrobě různých druhů chleba a chlebových placek používají. Až později se zjišťovalo, jaký který druh je kvalitnější a prospěšnější našemu zažívacímu traktu. A tak vznikly různé variace obilnin, tloušťky, tvaru a vzhledu.
Kvasnice až později
Je zajímavé, že se podle archeologických záznamů kvasnice při výrobě chleba začaly používat až okolo 4000 let před naším letopočtem. A to právě v Egyptě. Jak se vlastně podařilo kvasnice objevit je dodnes otázkou. Někteří lidé jsou zastánci tvrzení, že to byla vlastně nehoda. Pro většinu z nás je však mnohem důležitější fakt, že ve stejné době, kdy se peče první kvasnicový chléb, vzniká i první pivo a je položen základ pivovarnictví.
Starověký Egypt
Ženy ve starověkém Egyptě mlely pšenici až jim vznikla mouka. Z mouky pak odstranili nečistoty a muži do mouky bušili, aby získali jemné zrno. Velmi často pak do těsta přidávali různé příměsi jako například sezamová semena, med, ovoce, bylinky. Ale tehdy to bylo mnohem složitější než se nám dnes může zdát. Osm stop vysoké obilí bylo sklízeno ručně pomocí dřevěných zahnutých mačet, které se podobaly dnešním srpům a kosám.
Chléb v písmu
Všichni jistě víme, že se ve starověkých kulturách používalo obrázkové písmo. Vědci zkoumali znaky, které obsahovaly ovály a zvláštní obrazce připomínající kynoucí chléb. Netrvalo to dlouho a tato jednoduchá sestava obrázků dostala jasný význam. Na obrázku bylo zřetelně vidět několik bochníků chleba různé velikosti a v ošatce kynoucí těsto na chléb.
Římané
Římané si v době svých velkých říší a Césarů oblíbili hned několik druhů chleba. Mezi ně patřil například ústřicový chléb (pojídaný s ústřicemi), chléb z trouby, tenký chléb, bohatý chléb z vajec, mléka a másla a podobně. Bohatý chléb byl ovšem určen pouze privilegovaným osobám.
Pekaři a pečení
V dávných dobách se egyptští pekaři potýkaly s velkým problémem. Bylo velmi těžké odstranit malé kamínky a zrnka písku z jemné mouky. Proto se písek stal v té době neodmyslitelnou součástí chleba. Bohužel přítomnost písku v potravině vedl ke vzniku různých problému se zuby a dokonce závažných chorob, které končili i smrtí. V současné době můžeme v chlebu výjimečně nalézt zapečenou myš, hmyz, nebo zatoulaný hřebík.
I přesto nás chléb provází od nepaměti a bez pekařského umění si dnes nedokážeme představit naši všední kuchyni.
Pokud jste si ještě nikdy nezkusili upéct vlastní chléb, doporučujeme jeden z našich receptů:
Foto:
Profimedia.cz