ZDROJ: Archiv

Spropitné, ano či ne?

15613×

Předvánoční i povánoční období je plné nejrůznějších posezení v restauracích a leckdy si nejsme jisti, jaké spropitné, tuzér, bakšiš či dýško se od nás očekává.

Praktické radyStolničení a etiketaRadyNárodní kuchyně

Komu spropitné dáváme?

Spropitné se běžně dává nejen barmanům, číšníkům či taxikářům, ale v poslední době i kadeřníkům, manikérkám, kosmetičkám, recepčním či pokojským. Tedy všude tam, kde od někoho očekáváme prvotřídní službu a spokojenost dáváme najevo právě vhodným zaokrouhlením účtu směrem nahoru, nejlépe o 10%. Pokud se nám ochotně věnuje prodavač, poradí nám a ještě vše doprovází příjemným úsměvem, také není od věci nechat mu pár korun navíc.

Výše spropitného v restauraci

Spropitné je samozřejmě zcela dobrovolné. Podle spokojenosti s prostředím, jídlem a obsluhou se pohybuje okolo 10 - 20 %. Pokud konzumaci platíme kartou, pak spropitné dáváme zvlášť v hotovosti. Je nutné se orientovat opravdu spíše v procentech. Zatímco u stokorunové útraty je dvacetikorunový tuzér příjemný, u útraty 1000 korun jsou to sotva 2 procenta. Uvědomme si, že v mnoha restauracích se praktikuje rozdělování tuzéru v určitém poměru všem zúčastněným, tedy i kuchařům a pomocným silám, tedy i těm, které nevidíme.

Jistě každý z vás již v restauraci někdy byl a zatímco někde se na nás od prvního okamžiku usmívají, jsou úslužní, zajímají se, jak nám chutnalo, jinde se na nás tváří, že je obtěžujeme, jídlo není dobré, skleničky nevyleštěné, přesto i v takové restauraci máme pocit, že spropitné "musíme" dát. Není to však pravda. Nechat si v takovém případě vrátit drobné do koruny snad způsobí, že číšníka "trkne", že bylo něco v nepořádku. Nulové spropitné můžeme doprovodit i slovním komentářem, například: „Dnes to bohužel bude bez spropitného, čekal jsem příliš dlouho na pití a polévka byla studená.“

Spropitné v USA

Samostatnou kapitolou je americká gastronomie. Je všeobecně známé, že v USA je obsluha odkázána hlavně na výši spropitného, také se podle toho k hostům chová. Tam si v podstatě nikdo nedovolí nedat spropitné, ať již byl s jídlem či obsluhou sebevíce nespokojený. Nedat nic je ospravedlnitelné snad jen tehdy, pokud si jsme jistí, že naše nespokojenost opravdu pramení v chybě samotného číšníka. Američana neodradí ani to, že přišel do obzvlášť nóbl restaurace, kde steak stojí třikrát tolik, než jinde a spropitné ho vyjde právě na tolik, co by ho stál levnější steak. Pokud nemá na spropitné, pak do takové restaurace prostě nejde.

Nejen číšníci k vám budou natahovat ruku o nějaký ten cent. Barmanovi se většinou dává tuzér předem, běžně 1 dolar, aby si dal na míchaném drinku zvlášť záležet. Další spropitné se dává toaletářům či šatnářům, zhruba 1 dolar. Zhruba 5 dolarů je slušností dát hudebníkům. Poslíček s pizzou zase očekává částku odpovídající zhruba 10% z objednávky, nemělo by to být méně než 2 dolary. Ve fastfoodech, kde si jídlo pouze koupíme, ale konzumujeme ho mimo restauraci, se spropitné nevyžaduje.

Spropitné v jiných zemích

Z dovolených v Egyptě či Tunisu jisté znáte, že bakšiš chce téměř každý a za cokoliv, na druhou stranu pokojské a další posluhovači poctivě dřou dennodenně za pár "korun" a přilepšení od turistů je pro ně alespoň nějakou odměnou.
Ve Francii je poplatek za servis obsažen již v ceně nápojů a jídla. Není tedy nutné dávat zvláštní spropitné.
Podobné je to i v Itálii, i zde již účtují zvláštní poplatky k účtu. Pokud jste byli obzvláště spokojeni, nechejte při odchodu drobné spropitné na stole.
Ve Velké Británii se nikdy nedává spropitné barmanům, můžete je ale pozvat na drink. On většinou pozvání neodmítne, ve výsledku si však žádný drink nedá, ale peníze si ponechá.

Foto: Pixmac.cz

Autor:Michy