Jeden den s titanem

Jeden den s titanem

Jídlu holdujeme všichni. I když držíme diety, alespoň na něj myslíme. Často se nám ale nestává, že bychom věnovali pozornost nádobí, ve kterém oblíbené lahůdky připravujeme. Přestože v kuchyni trávíme dost času, hrnce a pánve nám přijdou na mysl málokdy. A teď s pravdou ven: Můj nový hrnec mi nedá spát od chvíle, kdy jsem měla tu možnost navštívit místa, kde složitým technologickým postupem spatřil světlo světa.

20845×

K titanovému hrnci české výroby jsem přišla jako slepý k houslím. Dala mi ho má nejlepší přítelkyně, protože se k jejímu indukčnímu sporáku nehodil (kdyby si obdarovávající počkal, jistě by se dočkal, český výrobce Top Moravia již uvedl na trh světový unikát - indukční titanové nádobí). Doma vaříme na plynu, takže jsem s díky hrnec uvedla do společnosti nerezových kamarádů. Najednou mi moje hrnce začaly připadat omšele, byl to zkrátka pěkný kousek. Nelenila jsem a zabrousila na internetové stránky výrobce, abych zjistila, jak s dárkem zacházet. Záliba ve všem, co zavání technikou, mě přivedla na odkaz s popisem výroby. Někdy člověk hledá námět pro reportáž jako jehlu v kupce sena, na mě se tentokrát usmálo štěstí. To, co vzniká pod hlavičkou úspěšné moravské firmy, je malý technický zázrak. Chci ho čtenářům zprostředkovat, stojí to zato. Alespoň tedy to, co jsem měla možnost vidět na vlastní oči z výrobní technologie českého jedináčka při návštěvě slévárny v Benešově u Prahy a lakovny v Adamově. Žádná další česká společnost titanové nádobí nevyrábí, ostatní produkty pocházejí odjinud.

Směr Benešov u Prahy

Když se blížím ke slévárně bere za své má představa, jak by měl vypadat průmyslový komplex, který zajišťuje výrobu korpusů pro budoucí titanové nádobí. Šedá barva, tu jsem čekala především, dominuje jen příjezdové asfaltové silnici, jinak je to optimistická oranžovo-okrová pruhovaná fešanda - Top Alulit, jedna ze společností holdingu Top Moravia. Nebudu zdržovat a přesuneme se rovnou do výrobní haly.

Hned u dveří je mi jasné, že den, který jsem si vyhradila pro obhlídku výrobního postupu, bude nabitý zážitky, které jsou pro někoho denním chlebem, v případě slévárny je to takřka 30členný výrobní tým, ale pro pisálka, jako jsem já, to bude strhující a jedinečná podívaná. Ukazuji svému průvodci hromadu odlitků, z nichž ani jeden se vzdáleně nepodobá hrnci nebo pánvi. Těší mě, že můj odhad byl správný, jde o odlitky pro výrobu čerpacích stanic, a těmi paleta produktů této slévárny zdaleka nekončí. My jsme tu však kvůli tomu, proč celý projekt vznikl – kvůli titanovým krasavcům. Netrvá dlouho a úhledná pyramida nádob, u kterých je zřejmé, že až oblečou svrchník, bude z nich pořádný titanový „hranáč“, mi signalizuje, že jsem na místě určení. A tady se moje představy naplňují beze zbytku. Pach kovu, teplo, hluk, a i když je to všechno podle předpisů, přece jen mé smysly nejsou uvyklé na tolik podnětů. Přistihnu se u toho, že první čtvrthodinu jen užasle zírám a nasávám atmosféru. Je to opojné vidět muže zahalené do ochranných obleků, jak v rukavicích svírají nástroje a odlévají ručně budoucí hrnce, vypadají jako zruční golemové. Jen pro přesnost uvádím, že jde o gravitační ruční lití do kokilové formy, kdy slévač nabere speciální slitinu Silumin z pece a nalije ji do příslušné formy. Výsledkem je korpulentní hliníkový odlitek, u kterého dosahuje dno tloušťky jednoho centimetru, a to žádný stroj ani na prahu třetího tisíciletí nesvede. Dívám se na odlévání základu pro nejkvalitnější řadu titanového nádobí Titanium Extra Quality a napadá mě něco o zlatých českých ručičkách a o tom, že bez práce nejsou koláče. Nechce se mi spěchat, ale jsem teprve u „ručního“ odlitku a hrnec je v nedohlednu, až v Adamově. Tak směle dál! Na řadě je strojová výroba, která je spojena s jinou produktovou řadou. Stroje jsou jistě přesné, moderní a výkonné, ale slévačům se nevyrovnají. A už pohledem laika se výsledek nedá srovnávat, proto si poslechnu něco o kapacitě linky a mířím na místo, kde se nádoby cídí. Po procesu cídění, kdy odlitek získává lesk, už následuje expedice a cesta na Moravu. Připadám si trochu jako ty odlitky, těším se, až dorazíme na místo určení a podstoupím další výrobní procedury.

Zpátky na Moravě

V Adamově se vnitřní i vnější strana každé z nádob zahalí do několika vrstev materiálů, které zajistí, že výsledkem bude zboží, které 15 let zaručuje zákazníkovi, že se nemusí bát o vložené investice, na svědomí to mají nejen špičkové stroje, ale i 12 zaměstnanců výroby. Nádobí díky technice i lidem, kteří ji umí ovládat, získá životnost, se kterou u kuchyňského vybavení nepočítáme. Nečekáme totiž, že nás naše hrnce přežijí. Většinou skončí na smetišti kvůli tomu, že se v nich jídlo začíná připalovat, ať už je to vlivem mechanického poškození nebo tloušťkou povrchu. Keramické a antiadhezivní vrstvy s příměsí titanu ani jednu z těchto variant nepřipouštějí. Jak se toho dosáhne? Šikovné ruce by tentokrát nestačily, adamovský TPT Coating je místem High-Tech operací, počítačem řízených tryskacích zařízení, speciálních pistolí, které místo nábojů střílejí po nádobí částečkami keramiky. Vezměme to v Adamově od Adama… Nejdříve tryskání korundem na speciálním, ryze „moravském“ vysokokapacitním zařízení. Jestli se ve slévárně ukázalo, že máme zmíněné zlaté ručičky, tak tady je mi jasné, proč o naše „mozky“ mají zájem po celém světě. Tryskací zařízení zajistí optimální a rovnoměrné sjednocení povrchu nádob s důrazem na to, aby následný keramický povlak mohl přilnout co nejlépe. Další krok se týká vnitřní části výrobku, který podstoupí „operaci“ plazmovou metodou. Hořák speciální pistole se rozžhaví na nepředstavitelných 20 000 °C a dvojnásobnou rychlostí zvuku jsou částečky keramiky doslova a do písmene nabombardovány, kam patří. Na řadě je plášť nádoby, ale na své si přijde znovu i vnitřek. Antiadhezivní vrstvy přibývají postupně, dvakrát zvnějšku a třikrát do vnitřního prostoru. Přísada titanu z nich udělá krunýř podobný těm pancířovým, které chrání vojenskou techniku. Ještě zbývá opracovat dno, které dosud leželo tak trochu ladem. Pozornost je mu ale věnována větší, než bych čekala. Diamantové nástroje zajistí spodní části kvalitu povrchu tak, aby bylo teplo přenášeno co nejoptimálněji ze zdroje směrem k připravovanému pokrmu. Ke konečné montáži se dostávají původní odlitky v té nejlepší formě, tu zajistily popsané postupy, ale také kontroly kvality. Přiznám se, že u desáté mezikontroly jsem přestala počítat a výsledné číslo jsem našla na webu (www.topmoravia.com pro ty méně důvěřivé), dospěla jsem k obdivuhodné dvacítce. Návdavkem ještě výstupní kontrola, která odhalí, jestli bylo nádobí opatřeno uchy nebo rukojetí, doplněno příslušenstvím (poklicí se speciálním zámkem) a samozřejmě řádně zabaleno.

A je to! Kdo nevěří, ať tam běží…

user-icon

autor Vilienka

Podobné články
Recepty ke článku
Žena.cz
Vareni.cz - objevte něco dobrého

Kontakt

  • Máte nějaký dobrý nápad, připomínku, nebovám něco na stránkách nefunguje? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře.

    Kontaktovat

Centrum.cz |Atlas.cz Economia 1999 - 2021. Všechna práva vyhrazena